Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce.
Celá rodina Bélierových je hluchoněmá, s výjimkou šestnáctileté Pauly. Dívka je tak pro své rodiče zcela nepostradatelná, jak v každodenním životě, tak především pro chod rodinného hospodářství. Jednoho dne se však rozhodne, na popud svého učitele hudby, který si všiml jejího pěveckého nadání, že se zúčastní konkursu do pěveckého sboru Francouzského rozhlasu. To by znamenalo odejít od rodiny a nevyhnutelně začít žít svůj vlastní, dospělý život.
Originální název:
La famille Bélier
Hodnocení: 73 %
Přehrajte si tento pořad vysílaný v televizi
25.3.2024 20:10
Recenze filmu Rodinka Beliérových:
,,ANO. CHCI ZPÍVAT!...“ ///
Tož čumím, jako blázen…a mám strach, aby to nebyl film pro puberťáky. Sympatie k hereckýmu ansámblu nejsou negativní, ale že bych z trenek vytahoval radostí králíky … (??!! Hmm, tak tohle nikdo nepřekoná!). Navíc to teda fakt není žádnej ftipnej průjem! Holčina má hluchoněmou rodinu a dar – umí békat.(taky dostala krámy, ale to dostává kde kdo. Kupříkladu, když jsem byl na vojně, tak jeden lampasák…)… Takže ANO! Je to puberťácký! Nejde tady jen vo lásku a zpěv, ale taky vo rodinu, její pouta… no umírněným puberťákům by mohli nad tklivou písní vyrašit ruměnce. Určitě je pobaví i svištění rukou. Ovšem nakonec snad i ti starší uroní kroupu. Není to komediální ani dramatická událost. Prostě film ze střední, před kterým jsem měl bejt varovanej!
/// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Houby ve vagíně mě nezastavěj! 2.) Učím se znakovou řeč. (A troufnu si i zpívat!). 3.) Thx za titule „vavria01“.
/// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne
40% sestraJoy
První rozjezdovka ve Varech a hned taková pecka. Sice už tento film není svým rokem vzniku úplně aktuální, ale to nemění nic na faktu, že Francouzové u mě zase zaskórovali, protože jejich humor má srdce, duši, ladnost a je velice vhodný pro všechny věkové kategorie. Ne nadarmo dávám vcelku pravidelně francouzským komediím pět hvězd. Když to mělo být vtipné, tak to prostě bylo vtipné tak, že jsem se řezala smíchy a když to mělo být dojemné, tak se mi hrnuly do očí slzy a nebyla jsem v sále jediná. Všichni, kdo poté opouštěli sál, vypadali rozněžněle a dojatě. Na to, že to byla střela dost naslepo, lepší uvítání si neumím představit. KVIFF 2022
clockworklady