---

---

Recenze filmu Dunkerk:

Co naprosto zboří je zvuk. Prakticky nonstop napětí podkreslené zvuky je nepopsatelné... nálet Štuk byl neskutečný. To je dojem č.1. Dojem číslo dva je "proč sakra to skákání v ději?". Ano, je to zajímavé si postupně slepovat to co se stalo z pohledu několika různých stran, ale chybí tomu něco jako rámec, nebo "dávkování pro blbé".Ty skoky jsou totiž občas velice nevyvážené a co mě osobně dost vytočilo je naprostá ignorace toho co se vlastně stalo postavě Cilliana Murphyho. Tady se buď stříhalo málo (si mohli tu scénu "před tím" odpustit) nebo zatraceně moc. Obecně vzato (když zaignoruji děj) se vykreslení atmosféry a pocitu vojáků povedlo na jedničku. Za sebe tedy nejsem úplně posazený na zadek (jak jsem psal hlavně díky těm dějovým skokům), ale dojem film zanechal na 100%. Uvidíme až se vše usadí a podívám se ještě jednou.

80% kenkaku

Nolane, Nolane... takhle teda ne. Ani jsem se nestihl kouknout na hodinky a už byl konec. Jak dlouho to trvalo? Půl hodiny?
Majstrštyk! Děj bez hluchého místa nenechal vydechnout, akce za akcí ještě víc tlačená nervní hudbou v pozadí. A jde to i bez hektolitrů krve a utrhaných údů.

100% fcapab

Jeden velký přepal. Hodnotit lze leccos, což se lehce řekne ale hůř provádí. Po vizuální stránce není co vytknout. Obří plátno kina vše podtrhuje. Jenže to je asi tak vše, co k tomu z hlediska pozitivity říci. Jinak se jedná o zbytečně na pilu tlačící vojenské drama, které šlo jistě zfilmovat i jiným způsobem, ale proč měnit zajímavou myšlenku. Vcelku ale dostáváme naprosto jednoduché příběhy, které nejsou ničím zajímavé. Jen těžko jsem soucítil s některým z aktérů a to i přesto, že se jedná o takto specifický příběh. Přepálený rachot stíhaček, který zatlačí vaše sluchové nástroje hluboko na bod mrazu není úplně věc, na kterou byste jednou rádi vzpomínali. Čím více se blížíme ke konci, tak tím více se tlačí na citovou stránku. Tím více dostáváme různé pohledy (pláž, voda a vzduch). Tím více hlasitěji hraje hudba. Tím více všechno graduje. Závěrečný monolog mi jaksi neseděl. Škoda. Pravděpodobně jsem čekal více vlastenectví a více naděje do dalších bojů. Na druhou stranu proč ne. Bylo to podáno alespoň realisticky. Žádný průlom to do válečných filmů neudělalo a uvidíme, jestli tuto práci v budoucnu vůbec ocením.

60% mojerybicky

Hodně jsem se těšil na nový, tentokrát válečný počin od mistra režie, pana Nolana. Ale po zhlédnutí jsem byl poněkud v rozpacích. Netušil jsem, že tím největším pozitivem celého snímku bude "pouze" fenomenální hudba Hanse Zimmera, která držela tento, poněkud zmatený válečný snímek pohromadě. Co naplat IMAX formátu, když film ztrácel na scenáristické atraktivitě. Ostatně s Nolanem mám u některých jeho počinů vždy problém. Po jeho fenomenálním Počátku je Dunkerk další Nolanova třešnička, o které si nemohu udělat pravý obrázek po jednom zhlédnutí. Tady pomůže druhá, oprašovací projekce. ___ (Filmový víkend ČSFD 2017, Letní kino Boskovice)

MikeCool

Tak trochu nezvyklý popis jedné nezvyklé válečné situace. Když pominu okolnosti, které celé události u Dunkirku předcházely (Doporučuji před shlédnutím udělat aspoň minimální historický exkurz), tak vykreslení jednotlivých dějových linek je trochu předimenzované. Což ovšem nemusí být nutně problém, tady už záleží na vkusu diváka jaký způsob "vyprávění" preferuje. Za mě zde jednoznačně nejlépe působí práce s kamerou, která zvlášť v případě leteckých pasáží dokáže skoro až násilným způsobem vtáhnout diváka mezi jednotlivé protagonisty. Pocit, že se opravdu ocitáte ve válečné vřavě se panu Nolanovi daří navodit asi jako nikomu jinému v žádném jiném válečném filmu. Historičtí experti by určitě našli skuliny, ale našinec si film bezpochyby užije. I když to k nedostatku ryzích bojových scén určitě není film pro klasického popkornového diváka.

80% vojtech.svihak.kadlec

NOLAN SI PATOSEM ZNIČIL PERFEKTNÍ SNÍMEK
Je to jízda, tempo přímo vražedné…. v úvodu filmu se zhluboka nadechněte, protože po chvilce ve vylidněném a tichém městě začne běh o život, závod o záchranu tisíců mužů uvízlých na pobřeží Dunkerku, kterou sledujete s vojákem na pláži, civilním námořníkem a pilotem ve Spitfireu. Film je virtuozitou záběrů širokoúhlých i detailních podbarvených úžasnou hudbou a zvuky; velmi málo se mluví, hlavně se jedná. Vidíte de facto jednu událost z pohledu tří postav ve stejném časovém období, kdy vrcholem snímku je setkání všech v jednom bodě – to má Nolan fakt skvěle vymyšlené. Zlatým hřebem filmu jsou nejen zvuky, ať řev německého střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87 alias Stuka, nebo zvuk motoru Spitfiru apod., ale hlavně hudba, jejíž tónová jednoduchost glassovského typu je nedílnou součástí děje. A do toho drobné zvuky jako např. neustálý tikot hodinek. Horší je to se závěrem – celou dynamiku filmu zabil patetickým filosofováním a hodně úsměvnou scénou, kdy plachtící Spitfire bez paliva sestřelí útočící Messerschmitt, což připomíná školu Chucka Norrise. A když se podíváte do historie, všichni Britové z pláže zdrhli, až pak se pro Frantíky vrátili. Resume: rozhodně to je filmový zážitek a opět důkaz, že film na stejné téma jde udělat jinak.
Ad POMO – nevím, kde viděl celuloidové nečistoty, protože obraz je čistý, ostrý, zřejmě přes nějaký teplý filtr, občas se záběry přiblíží k HDR fotkám, ale nedojdou na jejich kýčovitost.

80% KiJi

Je těžké hodnotit film jednoho z mých oblíbených režisérů, který si víceméně s každým svým počinem drží určitý (v tomto případě velmi vysoký) standart. Po všech filmech Ch. Nolana jsem i od Dunkirku očekávala obrovskou podívanou plnou napětí, zvratů, kliček, efektů a emocí, na které jsme u něj zvyklí. A ano, dostalo se mi toho, ale přeci jen musím (možná právě pod vlivem jeho předchozích snímků) při hodnocení jednu hvězdičku ubrat. Věřím, že kdyby toto válečné drama vzniklo pod taktovkou někoho jiného, byla bych ohromena ještě více, ale zde asi opravdu malinko zapracovalo vysoké očekávání. Oproti Počátku, Mementu nebo Interstellaru jsem zkrátka měla pocit, že se film drží malinko při zemi. Skvělé herecké výkony, prostředí, výprava, efekty i hudba H. Zimmera jsou pro jeho filmy už tradicí a ani zde nechyběly. Jediné, co mi prostě tak trochu scházelo, byl typický Nolanovský styl, který mě donutí o zhlédnutí přemýšlet ještě několik dní a jen se dohadovat, jestli moje pochopení filmu je to správné...

80% Lo.Laa

Je to hodně zvláštně natočené. Na takový typ filmů nejsem u Nolana zvyklá, ale mile mně to překvapilo. Začátek byl malinko zdlouhavější, ale pak jsem se od plátna nemohla vůbec odtrhnout. S otevřenými ústy jsem sledovala rozdělené příběhy na vodě, ve vzduchu a na zemi a držela jsem všem palce. Přítelovi se nejvíce líbil Tom Hardy jako pilot v letadle. Jak jsem psala, je to velmi zvláštně natočený film a proto si asi nenajde všude své příznivce, ale je to skvěle a originálně natočené.

80% Streeper

Dunkirk je unikátní film, jediný svého druhu, a to hned z několika důvodů. Tím nejzjevnějším je jeho technická stránka; když se napíše „70 mm“, nevypadá to nijak zvláštně, ale když se s prvním záběrem roztáhne obraz přes úplně celé obří plátno IMAXU, tak to kurva vyráží dech! Časem to člověk samozřejmě přestane vnímat tak intenzivně, ale tohle je něco, co jsem v kině ještě nezažil.
Druhým jedinečným aspektem je naprostá absence příběhu, dějových oblouků a vlastně i čehokoliv, co by se dalo označit za „charakterní herectví“. Dunkirk ukazuje evakuaci (a potažmo i válku) z pohledu několika konkrétních lidí, ale přitom se nesnaží ty lidi jakkoliv přibližovat, zdůrazňovat jejich osobnost apod. Je v tom jistě autorský záměr, aby se každý divák mohl o to snáze do role té které postavy na plátně vcítit a skrze ní si tu válku sám prožít. Nemohu říci, že by to na mě úplně zabíralo... paradoxně mi to v tom prožití spíš bránilo, asi jako kdybych sledoval suchopárný dokument od BBC.
Asi největší výzva spočívá v nutnosti zapojit svoji představivost, a to podstatně víc, než bývá u jindy doslovného Nolana zvykem. Tam, kde se houpe na vlnách dvacet lodiček, jich bylo pětkrát tolik, kde lítaj tři letadla, svištělo jich desetkrát tolik, kde vidíte stát tisíc vojáků, bylo jich alespoň patnáctkrát tolik. Líbí se mi, že tenhle režisér jako jeden z mála ještě sází tak často na „the real thing“ místo počítačových triků, ale v některých místech je to spíš kontraproduktivní - kór dnes, kdy ten rozdíl při dobře odvedené práci nelze poznat.
Suma sumárum, pro mě další ne úplně dobře stravitelný Nolan. Jakkoliv si znovu zaslouží respekt za jiný přístup, než je u filmů s obřími rozpočty zvykem, jakkoliv mě Dunkirk na rozdíl od ubrečeného Interstellaru nijak neiritoval, tak na mě zase působil... v konečném důsledku vlastně nijak. A to je ten problém.
75%

80% J.e.r.e.c

hudba. atmosfera. zadny patos a zadny serepeticky. to jsou plusy. nelogicnost v chovani me sere, ale to je individualni. celkem me to bavilo. kupodivu.

80% shatis