Když vám nečekaná tragédie rozkolísá svět, uvítáte jakýkoliv pevný bod. Divadelní režisér Kafuku, zvyklý každý den řídit své auto, si proto zoufá, když mu v divadle proti jeho vůli přidělí osobního řidiče. Nečekaný souputník má ale i světlé stránky. Rjúsuke Hamaguči si za jemný, v náznacích odvyprávěný příběh po právu odvezl z Cannes Cenu za nejlepší scénář.
Originální název:
Drive My Car
Hodnocení: 75 %
Přehrajte si tento pořad vysílaný v televizi
23.3.2024 06:00
Recenze filmu Drajv maj kár:
Jako náročný divák jsem před sebou neobstál- na tenhle film jsem potřeboval asi deset dnů, abych ho dokoukal. A stejně mi ty dvacetiminutovky přišly nekonečný. Mám se ale rád za to, že teď nemám potřebu hlásat, jak to bylo báječné.
20% michal.budik
Samozřejmě se to vleče, až má jeden chuť od toho v polovině odejít, ovšem v druhé polovině jemná hra s psychologií dostává takový náboj, že jsem nakonec litoval, že film končí.
20% Petr.Ritr
Víte, co je na asijský kinematografii nejzvláštnější? Ty drobný rozdíly. Teda, mají tam ten stejnej shit jako tady, ale je to prostě jiný... Tuhle Murakamiho knížku by klidně mohla adaptovat Česká televize nebo Hollywood, protože její téma je veskrze univerzální. Ale ať by to udělali, jak chtěli, výsledek by vypadal a vyzněl úplně jinak. Možná je to jenom moje stereotypní představa o Asiatech, ale jejich způsob prožívání a uvažování mi občas přijde jako z jiné planety, přestože zároveň očividně řeší ty samé problémy jako třeba Češi. Tady ti Japonci pořád vypadají tak klidně, i když mluví o těch nejtemnějších a emocionálně nejvíc zničujících záležitostech. Všechno to nechávají bublat uvnitř a jejich rozhovory mají díky tomu zvláštní náboj, který se nedá srovnat s tím, jak se baví lidé v euro/amerických filmech. A do toho se ještě navíc přimíchají trampoty širé ruské duše, která by přitom teoreticky neměla být s tou japonskou vůbec kompatibilní. Jenže ona je. Vlastně nevím, jestli mám za film pochválit jeho autory, Murakamiho, nebo dokonce Čechova. Každý z nich má na jeho kvalitách svůj podíl. Asi si budu muset něco od Antona Pavloviče přečíst. Nebo se podívat na inscenaci. Teda ne „asi“... Udělám to určitě. 75 %
20% J.e.r.e.c