Tony Gatlif

Motiv cikánů se poprvé objevil v roce 1981 ve snímku Corre gitano, které natočil ve španělské Seville, kolébce flamenca.
Pro Gatlifovy filmy je typické, že v nich zásadní roli hraje hudba - ona je tím pravým cílem na cestách jejich hrdinů. Gatlif se necítí být propagátorem cikánské kultury, říká spíše, že je "mostem" mezi cikánskou a jinou kulturou, podobně jako například Kurosawa je takovým mostem mezi kulturou japonskou a zbytkem světa. Nutno dodat, že Exil se zabývá důsledkem kolonializace zemí Magrebu, cikánská kultura tam ustupuje do pozadí. Jako imigrantská menšina ve Francii nejsou však protagonisté vylíčeni příliš idylicky - jezdí zdarma ve vlacích, mají falešné papíry, okrádají se navzájem /scéna přenocování u cikánů/, jsou si nevěrní /scéna na sevillském flamencu/, jejich láska je především tělesná a i přes svůj temperament mohou být nevyrovnaní /závěrečná scéna transu/. Nezapadají ani do kultury země svých předků, ani do západního světa. Méně